Reporty

35. SAISON

9. KOLO

Anton aus Tirol – Klokan club VET 2:6 (1:4)

Středa 06. 11. 2024 18:00 hřiště Hrabákova

Sestava: A1 Pospa - A8 Miki, A13 Ondra, A18 Mlaďas, A25 Pinky, A17 Michal - A2 Pepa, A5 Stráša, A15 Burgy.

Branky: 01.´0:1, 05.´ Stráša 1:1, 17.´ 1:2, 27.´ 1:3 , 30.´ 1:4 / 47.´ Michal 2:4, 57.´ 2:5, 58.´ 2:6.

KONFRONTACE S REKORDMEISTEREM.

V devátém kole nás čekal soupeř z nejzvučnějších v hanspaulské historii, vedoucí tým soutěže Klokan. S ohledem na ten fakt nebylo asi mentální nastavení na zápas (příchozích i nepříchozích) vyloženě vítězné. Nicméně jsme premiérově mohli do zápasu poslat současně oba naše největší tahouny Burgyho a Strášu a těšit se na jejich spolupráci. Tu geniálně předvedli hned po pěti minutách hry, kdy Burgy po levé straně vymotal soupeře, utekl a předložil Strášovi na střed, který s přehledem rozvlnil síť prudkou střelou k tyči. Ale byl to gól již vyrovnávací, neboť už ve 20.vteřině po rozehrání jsme po špatných příhrách (Pepa a Michal) soupeře vybídl ke skórování a ten se poděkoval.

Stav 1:1 pak trval dalších 12 minut, kdy nás Klokan dobýval, ale jelikož jsme se nějak zatím stíhali přesunovat, tak to úplně jednoduché neměli a dost často "jen" stříleli. O jejich přesnosti by mohl nejvíce mluvit Míla, který s bolavým kolenem přišel fandit a nakonec toho pro zakopnuté míče naběhal víc, než normálně v zápase. Soupeř trefoval i tyče a hlavně fungoval náš čapájev, jen na skrytou střelu v 17.min už nedosáhl.
Asi je dobré ještě napsat, že soupeř hrál prakticky v poli +1 hráč, neboť jejich "gólman" Šulty (prý Pavel Šultes, dlouholetý ligista, hrával i v zahraničí) se zapojoval do kombinací i na naší půlce. Nám se tohoto faktu během zápasu nepodařilo využít, ač jsme se o to párkrát pokoušeli.
Stále kontaktní výsledek se zlomil až před koncem půlky. To nejdříve při další trmě-vrmě před naší bránou tečoval nešťastně střelu mířící mimo Mojmír do naší sítě a za chvíli byl Mojmír pomalejší v reakci než zabíhající klokan na zadní tyč. Půle 1-4.

Druhá půle nepřinesla do celkového průběhu nic zásadního nového. Klokan nás dobýval, ale my se snažili aktivně "překážet" a po zisku míče s nadějí vybízet Burgyho se Strášou "ať tam s tím něco vymyslí". Ti to však neměli jednoduché, neboť soupeř o jejich kvalitě věděl a důrazně si jich všímal. Koho si však nevšimli byl ve 47. minutě Michal, který svůj samostatný únik po pravé straně řešil dlouhou kličkou na brankáře, ale ještě stihl takřka z nulového úhlu dát gól.

Soupeř se trošku začal mezi sebou dohadovat co dál hrát, že jsme furt zalezlí a pak chodíme do brejků. Takže si chvíli i pasivně přihrávali vzadu, což nevydržel Mlaďas a náš defenzivní borec je u jejich brány začal svižně atakovat.

Ale jako otěže zápasu byly klokanské. V samém závěru převahu vyjádřili i dalšími dvěma góly, když my už nebyli vzadu plně koncentrovaní.

Dalo se s Klokanem uspět? Těžko říct, zda třeba v jednom zápase z deseti, pokud bychom byli kompletní (což jsme včera nebyli) a měli k tomu fakt kliku. Současní VET Klokani jsou na rozdíl od nás všichni mladí (byl tam vůbec někdo přes 40?) a táhnou to více individuální kvalitou, ne vše hrajou z první. Oproti tomu týmy Pecek nebo Tyran se zdály více do kombinace a sehranější.

Na bednu za nás osvědčené trio Stráša, Burgy, Pospa. K tomu pochvala pro Mlaďase, který byl aktivní a prý nebyl ani u jednoho obdrženého gólu.

Do konce sezony zbývají dva zápasy. Ty oba vyhrajeme a soutěž si tím zachráníme i pro příští jaro.

8. KOLO

Anton aus Tirol – Traktor humus 0:1 (0:1)

Sestava: A1 Pospa - A13 Ondra, A10 Sváťa, A9 Sláňa, A2 Pepa, A25 Pinky, A3 Honza, A12 Milánek, A16 Petr

Branky: 30.´0:1 pen

BEZ GÓLU SE VYHRÁT NEDÁ.

Zápas sedmého kola, osmého hraného, nás čtvrtečním termínem postavil do trochu nezáviděníhodné role, kdy chyběl nejen antonský kapitán A8, ale i nejpilnější Torschütze A5 Stráša. Sešli jsme se v počtu se třemi střídajícími, nicméně jak citelné byly absence (navíc i A15), jsme pociťovali vlastně celých 60 minut hry.

K zápasu s Traktorem jsme šli s vědomím, že se jedná o jakousi jednu z posledních možností, jak prodloužit, byť aspoň teoretické, úvahy na setrvání v nejvyšší soutěži. K tomu bylo potřeba získat oba body za výhru. Sice jsme se nesešli v tom úplně nejlepším složení, kdy chyběli zejména Antoni 5 a 15, ale přesto jsme byli plní odhodlání se i za těchto okolností o druhou prvoligovou výhru porvat. Záhy jsme navíc nabyli poznání, že dnes proti nám stojí v dosavadním průběhu soutěže kvalitativně rozhodně nejpřijatelnější soupeř. Ačkoli jsme šli do zápasu s touhou vyhrát, základním stavebním kamenem měla být hlavně pevná obrana. Neb jak pravil klasik, s nulou se vyhrává snadněji. (Karel Brückner)

Soupeř s výkopem převzal iniciativu a většinové držení míče. Naše obrana fungovala nebývale pozorně, k čemuž nám pomohlo i opravdu pramálo překvapivých řešení a vcelku srovnatelná rychlost soupeře. Za celý první poločas si vlastně nevybavíme situaci, kdy bychom se dostali do úzkých, hosté nás přečíslili nebo že by Pospa musel vytáhnout nějaký těžší zákrok, pokud vůbec nějaký. Nějaké střely jsme zblokovali, nějaké skončily u lesa, suma sumárum dozadu by to šlo. Dopředu už to bylo trochu horší. Nebyli jsme schopni tam konstruktivně dostat míč, a to ani dlouhými přihrávkami, ani rychlejším ba ani postupným přechodem. Jednou zkusil povedeným lobem nachytat vystoupivšího gólmana Honza a míči letícím ve správné výšce chyběl asi půlmetr od levé tyče. Když už jsme přešli konstruktivně půlící čáru, nezřídka jsme se utopili v nepřesnosti nebo trochu jalovém řešení příhrou do koutů hřiště, a to i v situacích, místech, odkud se dalo zakončit. Pak přišla 30. minuta a na levé straně našeho vápna jsme vyrobili penaltu v situaci, která na první pohled nebyla úplně nebezpečná. Sudí sice nejprve trochu zaváhal, ale nakonec penaltu nařídil a asi si musíme přiznat, že se v našem týmu vlastně nenašel nikdo, kdo by jí nějak vášnivěji rozporoval. Nejlepší hráč soupeře v poli (#17) nasměroval přízemní střelu do pravé tyče, od které se míč odrazil do Pospy, aby pokračoval za brankovou čáru - 0:1.

Poločasový stav na nás o přestávce dolehl o to víc, že krom penalty soupeř netrefil prostor naší branky. Bohužel jsme se taky trochu potýkali s vlastním rozpoložením v útočné fázi, kde se nám prostě objektivně nedařilo udržet míč. Do druhé půle jsme apelovali zejména na chladnější mysl, soustředění a v neposlední řadě k přímočařejší cestě k zakončení. Dění před soupeřovou bránou ve druhých třeceti minutách bylo opravdu o poznání víc a nebezpečnější, leč jsme naráželi na výtečného gólmana, který nejen že ovládal celé vápno, sbíral vysoké přihrávky, ale pouštěl se nezřídka i do výběhů hodně mimo své území, nejednou až k postranním čarám. To, v součtu s odvahou v rozehrávce, z něj nakonec učinilo nejlepšího hráče zápasu. Naše šance na skórování nějaké byly, ale popravdě jich bylo málo a vlastně ani nebyly kdovíjak skvěle připravené. V posledních deseti minutách jsme pak v honbě za aspoň srovnáním stavu nechávali trochu víc otevřená vrátka, což hosté využívali a v tomto úseku zápasu už si zachytal i Pospa, plus dvakrát mu pomohla vnější tyč. Stav zápasu už nakonec změny nedoznal a připisujeme si sedmou, druhou nejtěsnější, prohru.

Po zápase zavládl na straně Antonů velký smutek, protože v předchozí hodině nebylo těžké rozpoznat, že jsme se střetli jednoznačně s nejpřijatelnějším soupeřem v dosavadním průběhu prvoligové sezóny, kdy potenciální zisk bodů ležel opravdu nadosah. K tomu bychom ale nutně potřebovali prokázat víc klidu i kvality na míči, abychom si vypracovali víc střeleckých možností a i v nich si počínali kvalitněji. Takto musíme konstatovat, že když nedáme gól, těžko pomýšlet na výhru. Soupeř byl nejhratelnějším z dosavadního playlistu, ale nakonec byl o ten krůček (gól) pořád lepší, než my včera.

Následuje týdenní přestávka, neb máme osmé kolo předehráno. V dalším kole narazíme na rekordmeistera Klokan club.

7. KOLO

Anton aus Tirol – Rokoska 5:9 (2:3)

A1 Pospa - A8 Miki, A13 Ondra, A10 Sváťa, A9 Sláňa, A2 Pepa, A5 Stráša, A25 Pinky, A6 Sláňa,

Branky: 06.´ A5 Stráša 1:0, 07.´ A5 Stráša 2:0, 14.´ 2:1, 25.´ 2:2, 26.´ 2:3 / 32.´ A25 Pinky 3:3, 33.´ 3:4, 37.´ 3:5, 42.´ 3:6, 44.´ A8 Miki 4:6, 49.´ 4:7, 53.´ A5 Stráša 5:7, 56.´ 5:8, 57.´ 5:9.

SKVĚLÝ ZAČÁTEK. DRTIVÝ KONEC.

Do naší středeční sestavy zasáhlo mnoho omluv "hráčů první pětky". Náš pozorovatel nám k Rokosce před zápasem hlásil: "Nesnažte se je přehrát útokem a Vokurkovi zakažte vylézt z vápna. Pecky zničili fantastickou obranou a rychlými brejky, dvakrát zakončili do prázdné, když byl gólman na výletě. Naopak v jiném zápase měli držení míče 80 % a soupeřům na výhru 2:1 stačilo padat do střel a dva rychlé brejky". Ta druhá varianta tedy měla být i naší taktikou, takže "tradiční autobus, tentokrát se zataženou brzdou a jedním aktivním strašidlem vepředu".

No a první skoro čtvrthodina nám v tomto vyšla skvěle. V 6. minutě Stráša nastřelil roh prudce před bránu a od obránce se míč odrazil do branky. Za minutu na to vybídl přihrávkou na půlce Miki k sólu to "naše strašidlo", ten postupně utekl-oběhl-obešel tři obránce a prudkou přízemní střelou nás zkušeně posunul ke dvoubrankovému vedení.

Nicméně hráči Rokosky nebyli nazdárci, naopak tradičně mladší, rychlí, techničtí. Více drželi míč, častěji byli nastěhovaní u nás, kde postupně narůstaly nebezpečné situace před brankou Pospy. My tam ten náš zaparkovaný autobus měli, ale někdy se ho podařilo oběhnout, jindy podstřelit mezi kolama. Ač snahu dobře bránit jsme měli, tak půle byla 2:3.

Ale pořád to bylo hratelné, žádné "ovce na porážku" jsme nebyli. Navíc ve 3.min druhé půle našel Sláňa krásnou příhrou rozběhnutého Pinkyho na pravém křídle, ten si rozhoupal obránce a pěknou střelou na zadní tyč vyrovnal. Krásný brejk, po kterém jsme mohli zpět do autobusu.

/ Čistě za mě A8 myslím, že jsme mohli být ještě víc zataženější, tedy nebránit od půlky, ale klidně ještě 3-5 metrů hlouběji a mít ten prostor více zhuštěný. Ale vnímám, že to není naše většinové přesvědčení, někdo by rád naopak soupeře napadal celoplošně. To je pro mě varianta na slabší soupeře, kde můžu očekávat jejich chybu, ale hráči v jedničce jsou šikovní. /

Během pěti minut mezi 37. a 42. jsme soupeře pustili do třígólového vedení, což už nevěstilo dobré konce, většinou to bylo po nějaké trmě-vrmě před naší bránou.

Ještě dvakrát jsme se v zápase přiblížili na dvě branky. Nejdříve snížil Miki na 4:6, když před brankářem tečoval nastřelenou standardku Strášou. A pak ještě jednou zafungovala vzájemná kombinace Mikiho se Strášou, který svůj výkon ozdobil už třetím gólem v zápase a snižoval na 5:7.

V závěru ale opět zvyšoval soupeř. Prý pak někdo z Rokosky utrousil, že kdyby neporazili nás, tak jsou tragédi. Nevím no? Šikovní byli všichni, to jo, snad s výjimkou gólmana, který nic navíc nechytil. Možná, kdybychom byli kompletní… Burgy, Petr, Michal, Honza … ale na to se nehraje. Pět vstřelených gólů je super, ale devět obdržených děsběs. I proto po zápase proběhla nějaká slovní přestřelka… Já řešil zápis s rozhodčím, takže jsem u toho nebyl, takže nemůžu a nechci být soudcem čehokoliv. Jen bych byl radši, kdybychom si případné systémové věci vyříkali v klidu s předstihem před zápasem než v emocích po prohře. I když k fotbalu samozřejmě patří i to.

Všem díky za včasný příchod! A každému i za celozápasovou bojovnost. K té přidal nejvíce fotbalovosti Stráša a ještě utáhl roli rozhodného střelce. K němu se výkonem na antonskou bednu dostal ještě Sláňa a Pinky.

#A8

6. KOLO

Anton aus Tirol – Santa Tranta 3:4 (0:0)

A1 Pospa - A8 Miki, A17 Michal, A10 Sváťa, A9 Sláňa, A16 Petr, A2 Pepa, A3 Honza, A5 Stráša, A25 Pinky

Branky: 33.´1:0 A5 Stráša, 35.´1:1, 38.´1:2, 40.´2:2 A5 Stráša, 50.´2:3, 53.´3:3 A16 Petr, 57.´3:4

SYNDROM NOVÁČKA. ROVNÝ S ROVNÝM, NULA BODŮ.

V šestém kole jsme nakročili do druhé poloviny premiérové prvoligové sezóny, opět se skvělou docházkou (plus čtyři). Až v totmto kole došlo na to, že prvoligový trávník okusil i poslední Anton ze soupisky - A10. Začátek zápasu se natáhl až k úplnému konci čekací doby neb hosté byli v počtu mínus jedna, tento stav setrval přibližně do 15. minuty, kdy jim dorazil šestý do party.

Početně oslabený soupeř vytvářel poměrně velmi šťavnatou návnadu, abychom se pokusili tohoto faktu využít. V úvahu však byly brány i obezřetnější hlasy, které zdůrazňovaly potřebu maximální bezpečnosti v defenzivě neb zběsilým útočením bychom si, i proti pěti, mohli poměrně snadno a rychle vykopat hluboký hrob. Santa se snažila vyrovnat početní deficit o jednoho hráče v poli častým zapojováním gólmana do hry, a to nezřídka nejen na polovině, ale dokonce až na naší části hřiště. Ba dokonce gólman hostí měl na kontě několik velmi jedovatých a hodně nebezpečných projektilů, které jsme zastavovali s vypětím všech sil nejen Pospou, ale i Antony v poli. Jeden z prvních útočných výletů hostujícího brankáře zkusil potrestat celkem nadějným pokusem výkopem z ruky Pospa, žel míč skončil asi 2 metry vedle. Hned tady je dobře si říct, že skutečnost často opuštěné hostující svatyně nás vábila víc, než by měla, což jsme ale bohužel nebyli schopni nijak promítnout do stavu skóre. Dost často jsme se tak místo nadějných možností na rychlý kontr do chaoticky se vrající podčíslené obrany s prázdnou bránou snažili tuto trefovat dalekonosnými pokusy, jejichž přesnost měly spíš silně klesající tendenci. Asi po čtvrthodině dorazil hostům šestý hráč a nutno poznamenat, že tento nám na hrotu hodně zatápěl. Úvodní třicetiminutovka skončila bez branek, ale rozhodně jsme mohli nabýt oprávněného dojmu, že z tohoto zápasu bychom neměli odejít bez bodu (-ů).

Přestávkové úvahy nad rozložením sil byly záhy posíleny vedoucí brankou Stráši, který si naběhl na zadní tyč na precizní přihrávku a hlavou otevřel skóre zápasu - 1:0. Nebylo nutné nijak zvláště důrazně akcentovat hlavní úkoly pro další běh zápasu. V herně zcela otevřeném zápase, kdy soupeř hraje bez střídání, vedeme, prioritou je zejména precizní obrana, pokud možno bez nevynucených chyb. Bohužel, trvalo to sotva několi desítek vteřin po našem nabytém vedení, kdy jsme v našem koutě hřiště zvolili fotbalovější řešení místo prostého a bezpečnějšího, což vedlo k laciné ztrátě, rychlé přihrávce do vápna a srovnání stavu - 1:1. Za další tři minuty jsme po ztrátě míče propadli na útočné polovině a než jsme se nadáli, během pěti minut jsme prohrávali - 1:2. Ani toto vedení hostům nevydrželo dlouho, Stráša napřáhl ze strany tvrdou střelou k tyči trefil přesně - 2:2. Po bezbrankovém poločase se tak zvedla stavidla, během deseti minut se oba celky vystřídaly ve vedení a hrál se poměrně zábavný útočný fotbal, ačkoli o přestávce se mohlo zdát, že kdo dá první gól, může s ním i vyhrát. Deset minut před koncem šli podruhé v zápase Santové do vedení a čas se krátil. Za tři minuty se ale pustil hostující gólman do dalšího výletu, na polovině hřiště o míč přišel a tentokrát jsme se prostřednictvím A16 s nabídnutou možností vypořádali přesně, když Petrovo cizelérské přehození obránce před prázdnou svatyní znamenalo srovnání stavu na 3:3. Sedm minut před koncem jsme tak sahali aspoň po bodu, který bysme nejen brali, ale i, za předvedenou hru, zasloužili. Tři minuty před koncem nás ale hosté ještě jednou rozebrali a definitivně strhli vedení na svou stranu - 3:4. V závěrečných minutách už jsme se přes soustředěný obranný val prosazovali složitěji, nicméně přesto jsme si vypracovali dvě příležitosti, které po brance volaly. V první Honza našel přihrávkou zleva k pravé tyči Sláňu, žel tento záměr gólman přečetl a A9 zakončovala jen do betonů před ním nadoraz stojící oranžové jedničky. Záhy přišla šance ještě větší, když ostrá přihrávka před bránu hostí přišla zprava a Sláńova dorážka ze sotva tří kroků proti všem fyzikálním zákonům minula břevno, aby skončila ve tmě středeční noci...

Pocity všech zúčastněných Antonů byly po zápase velmi skličující. Všichni jsme cítili, že tady se dalo (mělo) něco získat. Bohužel jsme dojeli na jistou naivitu, nevyzrálost, nezkušenost, a to i přesto, že zápas se odbyl jako rovný s rovným v naprosto vyrovnaném duchu. Při hodnocení bychom si asi mohli pomoct nejednou replikou třeba trenéra Rady, (také) nováčka Chance ligy - Je to pořád dokola... Prohráli jsme úplně zbytečnou brankou...

Vtip je v tom, že i na první pohled vyrovnaný zápas, nakonec stejně vždycky rozhoduje počínání na obou koncích hřiště, v boxech. A tady si hosté počínali mnohem sebevědoměji, proto úspěšněji a proto nakonec berou oba body. První hězdu si odnáší autor dvou branek a vlastně i nejnebezpečnější Anton pro branku soupeře - Stráša, druhou hvězdou je neúnavný A16 Petr a třetí A9 Sláňa.

Ze zápasu jsme si nakonec přece jen odnesli aspoň jedno velké pozitivum, když nás přišel povzbudit A15 Burgy, a to nejen že už bez berlí, ale dokonce i poměrně pevným krokem. Na hru to už sice do konce podzimu nevypadá, přesto jsme za pozitivní posun v jeho rekonvalescenci rádi.

5. KOLO

Anton aus Tirol – Notorkros FK 6:5 (4:3)

A1 Pospa - A8 Miki, A17 Michal, A18 Mlaďas, A9 Sláňa, A16 Petr, A2 Pepa, A3 Honza, A5 Stráša.

Branky: 8.´0:1, 14.´0:2, 15.´A5 Stráša 1:2, 16.´A5 Stráša 2:2, 18.´A3 Honza 3:2, 20.´A9 Sláňa 4:2, 29.´4:3., A3 Honza 5:3, A8 Mojmír 6:3, 6:4, 6:5

TORPARADE. ERSTER SIEG.

Ve čtvrtém kole jsme utrpěli nejen čtvrtou porážku v řadě, ale hlavně jsme po velmi nešetrném zákroku soupeře přišli (pravděpodobně pro zbytek podzimu) o špílmachra A15 Burgyho. Tento fakt vyprovokoval sportovní manažment klubu ke zvýšení obrátek a bleskově už tak nabitý kádr posilnil o dalšího nového Antona. Paradoxně nejvíc zamotanou hlavu měli naši funcionáři z toho, co si nováček oblíkne, protože aktuální verze dresů je už rozebrána i s železnými zásobami a jediný volný exemplář se našel v klubovém fanshopu, bohužel jen v dětské velikosti. Nicméně i ty nejsložitější výzvy jsou od toho, aby se řešily. Nakonec se vše, drobnými přesuny velikostí v soupisce, zdárně podařilo a devět Antonů mohlo vyběhnout do zápasu pátého kola včetně Antona 5 Jana Strašíka, kterého u nás vítáme.

Předzápasových povídaček bylo tentokrát méně, on stejně ten zápas mívá svůj vývoj nehledě na naše plány. Ale řeklo se třeba, že Honzu vysuneme nejvíce nahoru dávat góly a doplňovat ho bude z druhé vlny Petr (alternativně Pepa) a případně Stráša.

Nicméně k útočení jsme se na začátku tolik nedostávali, což byl také plán začít opatrněji odzadu. Asi ve třetí minutě lysohlavý hráč soupeře trefil u naší lajny Petra loktem, naštěstí s malou intenzitou, ale bylo opakovaně jasné, že první liga je i důrazně soubojová a silová.

Prvních osm minut bez větších šancí rozčísl Michal, vzadu bohužel zvolil křížnou rozehrávku přes střed, kterou soupeř vystihl a celkem pohodlně skóroval. Za dalších pět minut Notoři rozehráli prudce roh na vápno a střelec s pomocí teče bránícího Sláni překonal Pospu podruhé.

V tu dobu měly sázkové kanceláře o budoucím výsledku jasno. Netušili (a my také ne) co nastane v příštích šesti minutách. Nejdříve si zakombinovali Petr se Strášou a nováček ve svém prvním zápase za Anton i v první lize prudkou střelou k tyči otevřel účet. Snad za minutu házel Honza dlouhý aut do vápna a tam opět Stráša přehlavičkoval v souboji i gólmana Notorů. V nastartované pozitivní euforii jsme do toho šlapali dál a Honza z levé strany zavěšuje pod klacek a tím překlápí vedení na naší stranu. A po další trmě vrmě ve vápně Notorů procpal míč do sítě soupeře Sláňa. WOW.

Notoři byly chvíli opaření, ale určitě ne odevzdaní. Začali využívat více svého gólmana i pro rozehrávku. My se s dvougólovým vedením nehnali bezhlavě do útoku, ale stále jsme byli běhaví a aktivní. Když už to vypadalo na klidnou přestávku ztratil neomluvitelně Mojmír (no, já A8) míč "na pravém beku" a přečíslení soupeře vedlo ke snížení.

První půli jsme už dohrávali bez Mlaďase, kterého tahal sval, takže jsme byli dva na střídání a k tomu jsme se ve druhém poločase plánovaně drželi toho, že "základní pětka" dostane větší časový prostor ve hře než Pepa a Mojmír.

I druhá půle byla našlapaná bojovností. Notoři nám body nechtěli nechat, ale my fakt odpovědně bránili a ještě měli v bráně Pospu. V zesilujícím dešti měl míč na trávě správný švunk a všechny nás hra evidentně bavila. Opakovaně jsme vyráželi na zteč do otevřenější obrany. Párkrát jsme zakončovali zbytečně z dálky splašenou střelou. Ale pak přišla krásná a prudká přihrávka Stráši na zadní tyč Honzovi a náš spolehlivý zakončovatel opět nezklamal. Za dalších pár minut si Petr s Mojmírem párkrát narazili míč v cestě k bráně soupeře a Petr vybídl A8 ke skórování, který levou trefil vingl a vedení 6:3.

To už vypadalo slušně, ale dobojováno ještě nebylo. Asi sedm minut před koncem trefila střela soupeře bok Mojmíra a změnila pro Pospu směr a lovili jsme ze sítě ještě jednou po kombinaci a závaru u nás. Poslední minuty byly tedy opět ještě o nervozitě a morálu, ale výhru jsme už udrželi, i když sudí ukončení zápasu oddaloval.

Takže jo, už víme jaké je to v první lize vyhrát a není to špatný pocit. Notoři naopak odcházeli frustrovaní a údajně trousili něco, že jsme socky či tragédi. Nevadí, po výhře těší.

"Ten mnou psaný komentář je dnes hrozně dlouhý, ale ještě vás musím individuálně pochválit".

Samostatný odstavec si zaslouží A5 Stráša, nejlepší hráč zápasu. V historii Antona jsem ještě nikdy neregistroval hráče, kterého bych nikdy neviděl ani já, ale ani takřka celý zbytek hráčů. Ale dal jsem na doporučení manažera Pospy (díky!), který to s ním domluvil (a já zprocesoval přestup z Herthy k nám) a dobře jsem udělal. Premiéra mu vyšla parádně, má všechny fotbalové přednosti včetně střely a bojovného srdce. Jediný problém je u něj s časem, tak budeme doufat, že mu účast na zápasech nebude často kolidovat s jinými povinnostmi. Ale zápas ho myslím taky bavil, tak snad se uvidíme zase příští středu.

Skvělý byl opět také Petr. Kolik toho ten kluk v ostrém tempu naběhá, jaké má fotbalové myšlení a smysl pro kombinaci. Honza zase dával góly, šance umí proměňovat, vepředu mu to sedí. U Sláni zase použiju Pitbull, krásná práce v soubojích, množství předskočených a vybojovaných míčů, pěkné standardky. A samozřejmě Pospa vzadu, naše stabilní jistota. A díky ještě Patrikovi, který nás opět přišel povzbudit a pomoci.

Za těch pět kol v soutěži jsme se pozitivně myslím posunuli, i když je to vždy dané hodně soupeřem, stále jsme nohama na zemi. Ale minimálně jsme si zvykli na větší intenzitu zápasů. A včerejší měl od nás i nebývalou dynamiku dopředu. Díky všem Antonům za ten společný zážitek. Třeba si ho na podzim ještě někdy zopakujeme.

4. KOLO

Anton aus Tirol – Queen´s park club 2:5 (2:1)

A1 Pospa - A8 Miki, A17 Michal, A13 Ondra, A18 Mlaďas, A25 Pinky, A9 Sláňa, A16 Petr, A12 Milan, A15 Burgy, A2 Pepa.

Branky: 04.´ 0:1, 17.´ A15 Burgy 1:1, 26.´ A16 Petr 2:1, 33.´ 2:2, 38.´ 2:3, 46.´ 2:4, 54.´ 2:5.

POPRVÉ V LIZE VE VEDENÍ.

Čtvrtý pokus o zisk prvních bodů v soutěži nás čekal s týmem QPC, kde hrají mimo jiné dva naši bývalí spoluhráči, Kuba a Zbóřa, kteří nám dali loni sbohem. Snad i ten fakt ovlivnil naši hojnou účast, kdy jsme asi poprvé v historii měli k dispozici 11 hráčů. Teoretickou možnost hraní na dvě pětky přeceda zavrhl a rozdělil tým na pět dvojic, každá měla přidělený orientačně svůj prostor a na ten se spolu střídali právě jen ty dva určení hráči. Některé z dvojic s poměrem hracího času 1:1, jiné třeba 2:1.

Uběhly 3 minuty a už jsme lovili míč ze sítě, kdy Ondra myslím odvrátil střelecký pokus soupeře smolně zpět na na volného kvína (Ondra? Pepa?) a ten se poděkoval. Nicméně to byla jediná radost, kterou jsme soupeři v první půli dovolili. Ne, že by nemělo QPC územní převahu a Pospa nás zase párkrát nepodržel, ale troufnu si říct, že jsme byli hodně soustředění a bojovní. Opravdu dobře myslím fungovalo střídání a příslušnost hráčů ke svým prostorům. A hlavně jsme byli oproti předchozím zápasům i troufalejší ve hře dopředu. Dvakrát jsme byli takřka v samostatném úniku, jednou Sláňa a podruhé Pinky, ale jejich zakončení se nepovedlo. Jednou po rohu Meďáka trefil tyč Mojmír. Ale v 17. min už předvedl svou klasiku Burgy, pár kliček a střela po zemi k tyči znamenala vyrovnání. A do poločasu se nám povedl skvostně ještě jeden roh, kdy Burgy našel po zemi na vápně Petra a ten vymetl vingl. Olalá, první vyhraný poločas v první lize.

Přestávka s vedením v zádech byla naší premiérou. Nesla se v duchu vzájemného povzbuzování, ale i klidného přecednického apelu ať hrajeme při tom vedení zanďoura a nikam se neženeme… Jak tato bránící prosba dopadla jsme bohužel viděli za 2 minuty. Pinky vyváží míč (ostatní s ním se posunují dopředu), někde za půlkou si ho chce narazit o Milana, tomu to odskočí … rychlý kontr do otevřené a je srovnáno. / Pokud uvedená jména nesouhlasí, tak se omlouvám, ale jde hlavně o fakt, že na naší půlce byli v době gólu snad jen dva hráči. Ta pravá pohroma přišla teprve o pár minut později. Na štrikujícího Burgyho si hrubě vyšlápl hráč QPC č.33 Osmanovič a ukončil mu tím nejen učinkování v tomto zápase, ale pravděpodobně celý podzim ☹. Sudí sice odpískal faul, ale ke kartě neviděl důvod. Proč taky že jo, když se jednalo "jen" prošláplý kotník a náš hráč tráví další dny o berlích.

Že je za existenci Antona právě Burgy nejlepším hráčem není třeba připomínat a na podzim měl skvělou formu ve všech týmech, které v týdnu zvládá. Jeho absence na hřišti nás vykolejila…, naboural se i střídací systém. A pak na hřišti Sláňa překvapivě pouštěl za sebe míč nevědomky, že za ním číhá soupeřův útočník, který překlopil vedení na stranu soupeře. Nedá se říct, že bychom zbytek zápasu odehráli špatně. Bojovalo se pořád, každému se něco povedlo a něco méně. Ale na otočení v náš prospěch to nebylo, naopak dvakrát ještě skóroval soupeř a upravil prohru na 2-5.

S QPC jsme byli zatím nejblíže nějakému bodovému zisku. Hráči QPC byli v průměru zase mladší a rychlejší, ale neměli tak "poslepu" nacvičené akce, jako předchozí týmy a hráli více improvizačně. Nebýt nuceného odstoupení našeho špílmachra, tak jsme o úspěch asi bojovali až do 60. minuty.

Naše best trio bych dal v pořadí Burget, Pospíšil, Voplatek.
Černý puntík dávám přecedovi, že není schopen přesvědčit hráče, že v první lize se za našeho vedení nemusíme cpát dopředu na zteč. Není vždy ostuda zalézt a čekat na chybu soupeře. Mnoha týmům to tak v historii již od roku 1972 fungovalo.

#A8

3. KOLO

Anton aus Tirol – Tyran Saens 3:8 (2:5)

Středa 18. 09. 2024 19:45 hřiště Mikulova, UMT3
Sestava: A1 Pospa - A8 Mojmír, A13 Ondra, A25 Pinky, A9 Sláňa, A3 Honza, A15 Burgy, A2 Pepa.

Branky: 10.´ 1:0, 20.´ 2:0, 22.´ 3:0, 25.´ 4:0, 26.´ A15 Burgy 4:1, 27.´ 5:1, 28.´ A3 Honza 5:2. 38.´ 6:2, 52.´ 6:3 A3 Honza, 55.´ 7:3, 57.´ 8:3.

VEČERNÍ ŠKOLA.

Před třetím kolem se poprvé na podzim sešlo více omluv. Michal a Sváťa byli na Letné na Spartě, oba Petrové se zranili při svých supráckých zápasech, Míla byl nucen dát přednost pískání. Ale 13-5=8, takže jsme se, tentokrát nezvykle na Mikulovce, sešli v počtu 2ks na střídání. Řekli jsme si pár slov o autobusu a šlo se na věc.

Tyrani na nás vlítli v plné rychlosti. Snažili jsme se je 1na1 nepouštět do šancí, ale technicky vybavení soupeři nás různě umotali a dostávali se do šancí. V možné hře o výsledek nás nějakých 20 minut držel hlavně Pospa, ale pak se to během pěti minut sesypalo. Kupili jsme i nevynucené chyby, které soupeř s povděkem trestal.

Soupeři jsou mladší, rychlejší, techničtější. A styl hry všech tří našich prvoligových soupeřů se podobá. Hroťák zády k naší brance (na zádech v dobré konstelaci s naším obráncem), z druhé vlny se rozběhne další týpek (je dostatečně rychlý, že se od našeho obránce odpoutá), o hroťáka si narazí a utěšenou střelou torpéduje naší svatyni. Vlastně žádná fotbalová věda. Ale když je hroťák stabilní a přesný a týpek rychlý a umí vystřelit, tak se to blbě brání, i když člověk tuší co přijde. A druhým aspektem našich zápasů je fakt, že všichni ví, že Burgy je persona, které je třeba věnovat pozornost.

Konec prvního poločasu a vlastně celý druhý jsme snad působili důstojněji, ale to už měl výsledek jasné kontury a Tyrani nemuseli jet na 100%. Hořkosladký zápas prožil Honza, který dvakrát s klidem využil svou čapí nohou šance z naší kombinace (Burgy, Sláňa) do otevřenější obrany. Nicméně to bylo až potom co vzadu předvedl několik zásadních ztrát. Jeden gól dal Burgy když ho k sólu vybídl Pepa s Mojmírem.

První hvězdou je i přes ten nášup Pospa. Druhou hvězdou je Burgy, který je schopen spoluvytvářet naší hru, i když na něm pořád někdo visí. A bronz má tentokrát Sláňa, který v zápase kladně ukázal své pitbullské vlastnosti. Ale jako dílčí pochvalu zaslouží všichni. Větší kvalita byla na druhé straně hřiště.

#A8

2. KOLO

Anton aus Tirol – Restaurace U Pecků 3:5 (0:2)

Středa 11. 09. 2024 18:00 hřiště Hrabákova, UMT3
Sestava: A1 Pospa - A17 Michal, A8 Mojmír, A12 Milánek, A16 Petr, A3 Honza, A2 Meďák, A15 Burgy, A35 Sláňa

Branky: 23.´ 0:1, 29.´ 0:2, 32.´ 1:2 A35 Sláňa, 45.´ 1:3, 46.´ 2:3 A15 Burgy, 47.´ 2:4, 56.´ 2:5, 57.´ 3:4 A15 Burgy.

SETKÁNÍ S MISTREM.

Ve druhém dílu našeho putování první veteránskou ligou nás čekal mistrovský tým Restaurace u Pecků, jehož dres oblékají známé fotbalové tváře včetně bývalých reprezentantů Honzy Rajnocha a Karla Pitáka. Jarní sezonu vyhrály Pecky bez ztráty bodu a také podzim začaly (na rozdíl od nás) výhrou. Sázkové kanceláře měly tedy dopředu jasno a škarohlídí nám předpovídali debakl.

První věc, která se u nás oproti prvnímu kolu změnila, byla včasná docházka (až na výjimku). Mít čas se pozdravit s kamarády, převléknout se, rozhýbat se a říct si něco k zápasu, je myslím žádoucí vstupní podmínkou pro potenciálně dobrý výkon. Hlava jde na hřiště nastavená jinak, než když dobíhám v páté minutě zápasu. My totiž nedokážeme změnit, abychom byli individuálně rychlejší než mladší soupeř, ale můžeme být soustředěnější na zápas více než on, to lze.

Co napsat k Peckám? Hele jsou to fotbalisti, žádný překvápko. Pohyb, zažitý narážečky, naučený věci, hra z jedný, tvrdá střela. Určitě dominovali a to si nesáhli na dno sil. Ale zase kočka s myší to nebyla, neboť my jsme byli tentokrát důstojným soupeřem. Měli jsme v tom srdce a odpovědnost při bránění alá "zaparkovaný autobus s pokud možno těsným jeden na jednoho" a i na kombinaci směrem dopředu zbyla síla, chuť a nezřídka nějaká kvalita. Burgy se byl schopen v soubojích přes soupeře prosadit a v omezeném počtu (nechtěli jsme nechat vzadu otevřená vrata) byl i doplňován.
A pak v bráně jsme měli výborného Pospu, což dohromady přineslo 23 minut stav 0-0. Pak přišla zbytečná klička Honzy a ztráta míče na naší půlce, která byla potrestaná. A do poločasu přišel ještě jeden smolný gól, kdy se střela od tyče odrazila Pospovi do zad (ale možná tohle byl až třetí gól, kdo si to má pamatovat).

Hned na začátku druhé půle byl splněn jeden z našich cílů pro podzimní část… vstřelit aspoň jeden gól 😊. A radost nekazí, že byl polovlastní, když Sláňa svižnou střelou napálil pravou tyč a odražený míč si do brány srazil vracející se obránce. Rázem jsme byli z hlediska skóre na dostřel a možná i snili o remíze? Celkový obraz hry se neměnil, pořád měli Peckovští vyšší kvalitu i držení míče, ale i my byli schopni navštěvovat území soupeře, předvést úspěšnou kombinaci, střelu. A když dal soupeř na 1-3, tak si jen minutu mohl myslet, že už to má v kapse, než Meďák zády k Pecka-brance předložil míč Burgymu, který se po zemi k tyči nemýlil. Pak střílel nebezpečně Petr. A velmi povedenou akci jsme předvedli ještě jednou po ose Sláňa, Honza, Burgy ale tou jsme již pouze snížili na konečných 3-5.

Hele celkově to bylo od nás dobrý. Prohra, ale jinak spokojenost, že jsme si zahráli a i se nám něco povedlo. V hospě pak někdo říkal, že jsme se někdy zbrkle zbavovali míče, možná jo, nevím.
První a největší hvězdou zápasu je spravedlivě tým. Individuální druhou Burgy a třetí Pospa.

Pokud stejně přistoupíme i k následujícím zápasům, pak i další cíl v podobě získaného bodu v soutěži časem splníme.

#A8

1. KOLO

Anton aus Tirol – Hosthunters 0:6 (0:2)

Středa 04. 09. 2024 18:00 hřiště Hrabákova; UMT3
Sestava: A1 Pospa - A17 Michal, A8 Mojmír, A9 Mlaďas, A12 Milánek, A16 Petr, A3 Honza, A2 Meďák, A15 Burgy, A35 Sláňa

Branky: 3.´ 0:1, 29.´ 0:2, 33.´ 0:3, 55.´ 0:4, 57.´ 0:5, 60.´ 0:6

SET - KANÁR - MATCH.

4. 9. 2024 v 18:00 se splnilo to, na co jsme si 35 sezon čekali. Vyzkoušeli jsme si první veteránskou ligu. Ten fakt sám o sobě je radostný, i když nám první mistrovský zápas úplně nechutnal a výsledkově skončil debaklem.

Ale postupně. K zápasu bylo přihlášeno celkem 11 hráčů. To sice bylo nezvykle hodně, ale koukala z toho pozitivní chuť být u toho na hřišti a s ohledem na očekávané vyšší tempo a letní horko se dalo odhadnout, že střídat a odfrknout si během zápasu bude chtít každý. V té přihlášené jedenáctce byl i jeden nováček, kterého management klubu angažoval těsně před sezonou. Zdeněk Slanina alias Sláňa je na Antonské poměry mladá posila. Šikovný kluk na míči, běhavý, bojovný, univerzál. Snad se mu u nás bude líbit, i když přichází v čase, kdy asi nebudeme vyhrávat každý zápas.

Na prvoligový mač se svědomitě připravoval tentokrát i předseda, vymyslel nějaký systém pěti dvojic, aby při střídání velkého počtu nevznikaly zmatky a plánoval, jak v avizovaných 17:45 na hřišti řekne připraveným hráčům pár slov k zápasu. To celé se začalo nabourávat omluvou Ondry asi 3h před zápasem, že nemůže přijít. Ale když jsme v čase losování v 18:00 byli v počtu pouze +1, tak už byly všechny předzápasové plány pohřbeny. V době výkopu přišel Burgy, za dalších pět minut Milan a až v cca v 15. minutě Michal. Tvl takhle fakt ne chlapi prosím... to pak musíte chápat, že je předseda nasranej.

To soupeř byl bohatě početně kompletní už před zápasem. Hosthunters jsou také postupujícími z druhé ligy, ale jejich jarní cesta v druhé skupině byla suverénnější a jejich kádr má nižší věkový průměr, než je ten náš. A uběhly právě jen tři minuty našeho zápasu a už se mohli radovat z vedoucího gólu. Prý to byla nějaké smolná pastřela, ale já lovil někde za branou míč a neviděl jsem. Každopádně to hned zkraje přispělo k rázu zápasu, který byl velmi podobný snad 55 minut. Soupeř to hrál vzadu na jistotu a návštěvy na naší půli chodil v nižším počtu hráčů, ale většinou to byli šikulové, nejvíce nás zlobil asi "potetovaný týpek". Jako my jsme nebyli pasivní, nepřekvapivě Burgy se snažil motat a vymýšlet a i ostatní se zapojovali, ale vesměs jsme končili na připravené obraně soupeře. Jasně, měli jsme nějaké standardky, pár střel, slibně rozjeté akce, ale nepamatuji snad ani jedinou loženku, kde bychom mohli žehrat na smůlu, že nepadl gól. V čem byly největší rozdíly?

a) Důraz. Tam mi přijde, že jsme zaostávali a to soupeř nebyli žádní brousci. Ale hráli do těla a v problémech si neváhali pomoci faulem, Burgy by o tom mohl vyprávět.

b) Střelba. Nám prostě chybí razantní šutér. Dlouhodobě spíše případné góly spíše přivezeme až do brány. To střely Hosthunterů štípaly do rukavic Pospu víc.

c) A tentokrát disciplinovanost, která začala docházkou a končila tím, že je potřeba být primárně odpovědný dozadu, vždy si najít svého hráče a mít ho natěsno.

Jinak 0-6 vypadá krutěji, než byl snad celkový obraz zápasu. Minimálně poslední tři góly jsme dostali v posledních pěti minutách, kdy zavládla naše nevyslovená chuť dát aspoň gól, ale výsledkem byly tři obdržené.

Jsem rád, že jsme si sedli pak na jedno pivo či limču, pokecali a nikdo z prohry nevyšiloval. Zahráli jsme si a všichni ve zdraví šli domů, což je nejdůležitější. A příště třeba vyhrajeme :)